O mně

Od mala mě bavilo cokoliv tvořit a naplno se hýbat. Začínala jsem obecnou přípravou v Sokole (sláva všem Sokolům 🙂 ) a chodila na výtvarku. Potom jsem si vybrala atletiku a později přešla na sportovní lezení. V jednu chvíli jsem měla krizi a neviděla smysl v neustálém honění se za lepšími výkony (upřímně, moc mi to nešlo a spíš mě to stresovalo). Časem jsem však našla přístup, kde člověk dělá věci pro sebe — pracuje na svých slabostech proto, že chce, a ne proto, aby někomu něco dokazoval. Hýbe se a zkoumá pohyb i sebe sama se zvědavostí, oddaností a vědomím, že to vyžaduje disciplínu, která se ale bohatě vyplatí. Nejen, že tělo bude pružnější, silnější, odolnější a nakonec i výkonnější, ale i psychika se bude mít líp, protože tělo a mysl prostě neoddělitelně patří k sobě.

S pohybem mě zároveň vždy přitahovala veškerá kreativní činnost. Od dětství jsem se nořila do bezeslovných chvil, kdy pod mýma rukama vznikalo cokoli — i když to někdy letělo rovnou do koše. Svět umění mě fascinoval, i když jsem mu ne vždycky rozuměla, a svou vlastní cestu si postupně stále hledám. Tvorba byla pro mě vždy momentem, kdy jsem se mohla ponořit do snění, zkoumání, soustředění a volnosti. Svět umění je pro mě fascinující disciplína: když se člověk naučí určité postupy, může dělat až neuvěřitelné „triky“, a zároveň je to prostor, kde si každý může beze strachu a bez hodnocení zhmotňovat své světy, prožitky a vnitřní krajiny. A právě tato neustálá cesta objevování je něco, co mě dodnes baví.

A tak jsem se rozhodla dělat obojí — tak, jak mi rozum i srdce káže.

Hodně mě baví a zajímá hledat cesty, jak propojit různé obory. Moje práce nejlépe funguje ve sdílení a vzájemné inspiraci s dalšími pohledy a přístupy, které pak vyústí v nové projekty.

Ve všem, co dělám, stojí ve středu zájem o člověka jako jedinečnou bytost a základní otázka:
„Co můžu udělat proto, aby bytostem na světě bylo líp?“